7 brán, cez ktoré musíme vyprevadiť ego


 

 

 

NEBUĎTE PŘÍLIŠ ROZUMNÍ

otázka:

Milovaný Osho,
jaký je rozdíl mezi prázdnotou dítěte před vytvořením ega a
probuzenou dětskostí Buddhy?

Je tu podobnost a je tu rozdíl. V podstatě dítě je Buddha, ale
jeho buddhovství, jeho nevinnost, je přirozené, ne získané. Jeho
nevinnost je určitým druhem nevědomosti, ne pochopení. Jeho
nevinnost je nevědomá – není si jí vědomo, nedbá na ni, vůbec si
jí nepovšimlo. Je zde, ale ono se o ni nestará. Ztratí ji. Musí
ji ztratit. Ráj bude ztracen dříve nebo později; ono k tomu
směřuje. Každé dítě musí projít vší možnou zkažeností, nečistotou
– světem.

Dětská nevinnost je nevinností Adama předtím, než byl vyhnán
z rajské zahrady, předtím než ochutnal ovoce poznání, předtím než
se stal vědoucím. Je podobná zvířecí. Podívejte se do očí
kteréhokoliv zvířete – krávy, psa – je v nich čistota, stejná
čistota, jaká existuje v očích Buddhy, ale s jedním rozdílem.
A tento rozdíl je rovněž obrovský: Buddha se vrátil zpět domů;
zvíře ještě z domova neodešlo. Dítě je stále ještě v rajské
zahradě, pořád ještě v Edenu. Bude ho muset ztratit – protože aby
člověk získal, musí ztratit. Buddha se vrátil zpět domů … kruh
se uzavřel. Odešel, ztratil se, zabloudil, vstoupil hluboko do
temnoty a hříchu a utrpení a pekla. Tyto zkušenosti jsou součástí
dospělosti a růstu. Bez nich nemáte žádnou páteř, jste
bezpáteřní. Bez nich je vaše nevinnost velice křehká; nemůže se
postavit větrům, nemůže snášet bouře. Je velmi slabá, nemůže
přežít. Musí projít ohněm života – tisíce chyb je uděláno,
tisíckrát padnete a znovu se postavíte na nohy. Všechny tyto
zkušenosti ve vás pomalu zrají, činí vás dospělými; stáváte se
dospělými lidmi.

Buddhova nevinnost je nevinností dospělé osoby, naprosto dospělé.
Dětství je povahy nevědomé, buddhovství je povahy vědomé. Dětství
je obvod kruhu bez ponětí o středu. Buddha je také obvod kruhu,
ale zafixovaný ve středu, centrovaný. Dětství je nevědomá
anonymita, buddhovství je vědomá anonymita. Obě jsou bezejmenné,
obě jsou bezformové… ale dítě ještě nepoznalo formu a její
mizérii. Je to, jako když jste nikdy nebyli ve vězení, takže
nevíte, co je to svoboda. Potom jste byli ve vězení po mnoho let,
nebo po mnoho životů, a potom jste jednoho dne propuštěni …
vyjdete z brány věznice a tančíte, jste v extázi! A budete
překvapeni, že lidé, kteří jsou již venku, chodí po ulici, chodí
do práce, do kanceláří, do továren, se vůbec neradují ze své
svobody – jsou zapomnětliví, nevědí, že jsou svobodní. Jak by
mohli vědět? Protože nikdy nebyli ve vězení, neznají ten
kontrast; chybí ono kontrastní pozadí.

Je to, jako byste psali bílou křídou na bílou zeď – nikdo to
nikdy nebude schopen přečíst. A nemluvě o nikom jiném – dokonce
ani vy nebudete schopni přečíst, co jste napsali.
Slyšel jsem slavnou anekdotu o Nasredinovi. Ve své vesnici byl
jediným člověkem, který uměl psát, a tak za ním lidé chodili,
když chtěli napsat dopis nebo nějaký dokument nebo cokoliv
jiného. Byl jediným člověkem, který uměl psát. Jednou přišel
jistý muž. Nasredin napsal dopis, všechno, co muž diktoval – a
byl to dlouhý dopis – a poté muž řekl: “Teď to prosím tě přečti,
protože si chci být jistý, že bylo všechno napsáno a že jsem na
nic nezapomněl a že jsi nic nepopletl.”
Nasredin řekl: “Tak to bude těžké. Já umím psát, ale neumím číst.
A navíc ten dopis není adresován mně, takže by bylo také
nezákonné ho číst.” Vesničan byl přesvědčen, že jeho myšlenka je
dokonale správná a řekl: “Máš úplnou pravdu – není adresován
tobě.”

Když budete psát na bílou zeď, dokonce ani vy sami to nebudete
umět přečíst, když ale píšete na černou tabuli, písmena vyvstanou
křiklavě a jasně – můžete to přečíst. Je nutný ten kontrast. Dítě
nemá žádný kontrast; je jen stříbrným lemem bez černého mraku.
Buddha je stříbrným lemem na černém mraku. (pozn. př.: Narážka na
angl. přísloví “Každý mrak má stříbrný lem.” tzn., že všechno
špatné je na něco dobré.)

Během dne jsou hvězdy na obloze, nikam neodejdou – nemohou letět
tak rychle, nemohou zmizet. Již jsou tam, celý den jsou tam, ale
v noci je můžete vidět díky tmě. Začnou se objevovat: jak slunce
zapadá, začnou se objevovat. Jak slunce klesá hlouběji a hlouběji
pod horizont, stále více a více hvězd začne vyplouvat na povrch.
Byly tam celý den, protože ale chyběla tma, bylo těžké je vidět.
Dítě má nevinnost, ale nemá kontrastní pozadí. Nemůžete ji vidět,
nemůžete ji číst; není příliš zřetelná. Buddha prožil svůj život,
udělal všechno, co bylo třeba – dobré i špatné – dotknul se té i
oné polarity, byl hříšníkem i světcem. Pamatujte, že Buddha není
jenom světec; byl hříšníkem a byl světcem. A buddhovství je za
obojím. Nyní se vrátil zpět domů.

Proto Buddha řekl v sútře ze včerejška: Na jhánam, na praptir
na-apraptih – “Není žádné utrpení, žádné vznikání, žádné
ukončení, žádná cesta. Není žádné poznávání, žádné vědění, žádné
dospívání a žádné ne-dospívání.” Když se Buddha stal probuzeným,
ptali se ho: “K jakému cíli jsi dospěl?” A on se zasmál a řekl:
“K ničemu jsem nedospěl – pouze jsem objevil, o co pořád šlo.
Prostě jsem se vrátil zpět domů. Domohl jsem se toho, co vždycky
bylo moje a bylo se mnou. Takže neexistuje žádné dospění k cíli
jako takové. Já jsem to jednoduše poznal. Není to objevení, je to
znovuobjevení. A když se stanete Buddhou, pochopíte pointu – nic
se nezíská tím, že se stanete Buddhou. Najednou uvidíte, že je to
vaše podstata. Ale abyste tuto podstatu poznali, musíte
zabloudit, musíte vstoupit hluboko do zmatené vřavy světa. Musíte
vejít do všech možných špinavých míst, jen abyste uviděli svou
naprostou čistotu, svou naprostou čistotu.
Nedávno jsem vám vykládal o sedmi bránách – o tom, jak se formuje
ego, jak se iluze ega posiluje. Bude prospěšné se podívat
podrobněji na několik věcí s tím spojených.

Těchto sedm bran ega není přesně vymezeno a odděleno jedna od
druhé; překrývají se. A je velmi vzácné najít člověka, který
dosáhl svého ega ze všech sedmi bran. Jestliže někdo dosáhl svého
ega ze všech sedmi bran, stal se dokonalým egem. A jenom dokonalé
ego má schopnost zmizet, nedokonalé ego ne. Když ovoce uzraje,
padá; když je ovoce nezralé, pevně se drží. Jestli se pořád ještě
pevně držíte svého ega, pamatujte, že ovoce není zralé; proto to
držení, lpění. Když je ovoce zralé, spadne na zem a zmizí. A to
je přesně případ ega.

 

 

 

Nyní jeden paradox: pouze opravdu vyvinuté ego se může odevzdat.
Obyčejně si myslíte, že egoista se nemůže odevzdat. To není můj
postřeh a ani postřeh buddhů v průběhu věků. Pouze dokonalý
egoista se může odevzdat. Protože pouze on zná mizérii ega, jenom
on má sílu se odevzdat. Poznal všechny možnosti ega a dostal se
do nesmírné frustrace. Hodně trpěl a ví, že čeho je dost, toho je
dost, a hledá jakoukoliv záminku, aby se toho vzdal. Záminkou
může být Bůh, záminkou může být mistr nebo jakákoliv jiná
záminka, ale on se toho chce vzdát. Břímě je příliš velké a on ho
nese již dlouho.
Lidé, kteří si nerozvinuli své ego, se mohou odevzdat, ale jejich
odevzdání nebude dokonalé, nebude totální. Něco hluboko uvnitř se
bude stále držet, něco hluboko uvnitř bude stále doufat: “Možná
na egu něco je. Proč se vzdáváš?”

Na Východě se ego dobře nevyvinulo. Díky učení o bezegovosti
vzniklo nedorozumění, že když se máme ega vzdát, proč ho tedy
rozvíjet, na co? Jednoduchá logika: jestliže se ho máme jednoho
dne zřeknout, tak proč se obtěžovat? Tak proč tolik úsilí na jeho
vytvoření? Má být odhozeno! Takže Východ se příliš neobtěžoval s
rozvíjením ega. A východní myšlení shledává velice snadným
sklonit se před kýmkoliv. Shledává to velmi snadným, je vždycky
připraveno se vzdát. Ale toto vzdání se je v podstatě nemožné,
protože ještě nemáte ego, kterého byste se vzdali.

Budete překvapeni: všichni velcí buddhové na Východě byli
kšátriové, z rodu válečníků – Buddha, Mahavíra, Paršvanat,
Neminat. Všech dvacet čtyři tirtankarů džinistů patří do rodu
válečníků a všichni avatárové hinduistů patřili k rodu kšátriů –
Ram, Krišna – kromě jednoho, Parašurama, který se narodil,
omylem, jak se zdá, v bráhmánské rodině, protože nenajdete
většího válečníka, než byl on. Musela to být nějaká nepředvídaná
náhoda – celý jeho život byla nepřetržitá válka.

Je to překvapení, když se dozvíte, že ani jediný bráhmán nebyl
nikdy prohlášen za buddhu, za avatára, za tirtankara. Proč?
Bráhmán je pokorný; od samotného počátku je vychováván v pokoře,
pro pokoru. Je učen bezegovosti od samotného počátku, takže ego
je nezralé a nezralá ega se pevně drží.
Na Východě mají lidé velice fragmentární ega a myslí si, že je
snadné odevzdat se. Jsou vždycky připraveni se vzdát komukoliv.
Zčistajasna jsou připraveni se vzdát – ale jejich odevzdání nikdy
nejde velmi hluboko, zůstává povrchní.

V případě lidí ze Západu je tomu zcela opačně: lidé, kteří
pocházejí ze Západu, mají velice silná a vyvinutá ega. Protože
celé západní vzdělávání je zaměřeno na vytvoření rozvinutého,
přesně definovaného, kulturního, sofistikovaného ega, myslí si,
že je velmi těžké se ho vzdát. Ještě ani neslyšeli výraz odevzdat
se. Samotná tato představa vypadá ošklivě, poníženě. Paradox je
ale v tom, že když se západní muž nebo žena odevzdají, toto
odevzdání jde skutečně do hloubky. Jde do samotného jádra jejich
bytí, protože jejich ego je velice vyvinuté.

Ego je vyvinuté; proto si myslíte, že je velice těžké se ho vzdát. Když ale
k odevzdání se dojde, jde až k samotnému jádru, je absolutní. Na
Východě si lidé myslí, že odevzdání se je velmi snadné, ale toto
ego není tak vyvinuté, a tak to nikdy nejde tolik do hloubky.
Buddha je člověk, který vstoupil hluboko do zkušeností života, do
ohně života, do pekla života a jeho ego uzrálo na nejvyšší možnou
míru, na samo maximum. A v tom momentu ego odpadne a zmizí. Znovu
jste dítětem; je to znovuzrození, je to vzkříšení. Nejprve musíte
být na kříži ega, musíte trpět na kříži ega, musíte nést kříž na
vlastních ramenou – a až do samotného konce. Ego je nutno se
naučit; teprve potom se ho můžete odnaučit. A potom nastane
veliká radost. Když vyjdete volní z vězení, máte ve své bytosti
tanec, oslavu. Nemůžete uvěřit, proč lidé, kteří nebyli nikdy ve
vězení, se vláčejí tak mrtvě a otupěle. Proč netančí? Proč
neoslavují? Nemohou: nepoznali mizérii vězení.

Těch sedm bran musí být použito předtím, než se můžete stát
Buddhou. Musíte zajít do nejtemnějších koutů života, do temné
noci duše, abyste se vrátili k úsvitu, kdy se ráno znovu
probudíte, kdy znovu vyjde slunce a všechno je světlé. Stává se
ale vzácně, že máte plně rozvinuté ego.
Jestli mi rozumíte, potom by celý systém vzdělávání měl být
paradoxní: napřed by vás měli naučit ego – to by mělo být první
částí vzdělání, jeho polovinou; potom by vás měli naučit
bezegovosti, jak ho odhodit – to bude druhou částí. Lidé vstoupí
jednou bránou nebo dvěma nebo třemi bránami a jsou polapeni
v určitém zlomkovitém, fragmentárním egu.

1

Tím prvním, jak jsem řekl, je tělesné vlastní já. Dítě se začíná
učit pomalu, velmi pomalu: trvá to okolo patnácti měsíců, než se
dítě naučí, že je odloučené, že je něco uvnitř v něm a něco venku
mimo něj. Naučí se, že má tělo oddělené od ostatních těl. Ale jen
málo lidí zůstane lpět na tomto velice fragmentárním egu po celý
svůj život. To jsou lidé, kteří jsou známí jako materialisté,
komunisté, marxisté. Lidé, kteří věří, že tělo je vše – že uvnitř
ve vás není nic víc než tělo, že tělo je celou vaší existencí, že
neexistuje žádné vědomí odděleně od těla, nad tělem, že vědomí je
jen chemickým jevem, který se děje v tom těle, že nejste oddělení
od těla a že když tělo zemře, zemřete i vy a všechno zmizí … a
v prach se obrátíš… že ve vás není žádná božskost – tito lidé
redukují člověka na hmotu.

Toto jsou lidé, kteří zůstávají lpět na první bráně; jejich
mentální věk se zdá být pouze patnáct měsíců starý. Toto velice,
velice nevyvinuté a primitivní ego zůstává materialistické. Tito
lidé zůstávají závislí na dvou věcech: sexu a potravě. Pamatujte
ale, že když říkám materialista, komunista, marxista, nemyslím
tím, že to je úplný seznam. Někdo může být spiritualistou a může
stále lpět na tom prvním Například Mahátma Gándhí: když čtete
jeho autobiografii, nazývá svou autobiografii “Mé experimenty s
pravdou”. Když si ale přečtete jeho autobiografii, zjistíte, že
název není správný; měl ji nazvat “Mé experimenty s potravou a
sexem”. Pravda není nikde k nalezení. Neustále si dělá starosti s
jídlem: co jíst, co nejíst. Zdá se, že všechny jeho starosti se
točí okolo jídla a potom okolo sexu: jak se stát celibátníkem –
toto je mottem, toto je tématem. Neustále, dnem i nocí myslí na
jídlo a sex – člověk se musí osvobodit. On není materialista –
věří na duši, věří v Boha. Vlastně proto, že věří v Boha,
přemýšlí tak mnoho o jídle – protože když sní něco špatného a
spáchá hřích, tehdy bude mít k Bohu daleko. Mluví o Bohu, ale
přemýšlí o jídle.
A tak to není jenom u něj, je tomu tak u všech džinistických
mnichů. On žil pod jejich silným vlivem. Narodil se v Gudžarátu.
Gudžarát je v podstatě džinistický, džinismus má na Gudžarát
největší vliv. Dokonce i hinduisté jsou v Gudžarátu spíše jako
džinisté než hinduisté. Gándhí je z devadesáti procent džinista –
narodil se v hinduistické rodině, ale jeho mysl byla zformována
džinistickými mnichy. Ti neustále přemýšlejí o jídle.
A potom vzniká druhá myšlenka, myšlenka na sex – jak se zbavit
sexu. Po celý svůj život, až do samotného konce se tím zabýval –
jak se zbavit sexu. V posledním roce svého života experimentoval
s nahými dívkami a se spaním s nimi, jen aby se vyzkoušel,
protože cítil, že smrt se blíží, a on se musel prozkoušet, aby
poznal, jestli je v něm stále ještě nějaký chtíč.
Země byla v plamenech, lidé se zabíjeli: muslimové zabíjeli
hinduisty, hinduisté zabíjeli muslimy – v celé zemi byl požár. A
on byl v samotném středu toho všeho, v Novakali – ale jeho zájmem
byl sex. Spal s děvčaty, s nahými děvčaty; testoval sám sebe,
testoval, zda jeho bráhmačárja, jeho celibát, je již dokonalý
nebo ne.

Proč ale tato nedůvěra? – kvůli dlouhému potlačování. Celý život
se přemáhal. Nyní, na samotném konci, se začal bát – protože
v tom stáří stále ještě snil o sexu. A tak byl velice nedůvěřivý:
bude moci předstoupit před tvář svého Boha? On je spiritualista,
ale já ho budu nazývat materialistou a velmi primitivním
materialistou. Jeho zájmem je potrava a sex.
Jestli jste pro nebo proti, na tom nezáleží – váš zájem ukazuje,
kde je vaše ego zachyceno. A také do toho zahrnu kapitalistu:
zajímá se pouze o to, jak nashromáždit peníze, hromadit peníze –
protože peníze mají moc nad hmotou. Pomocí peněz si můžete koupit
jakoukoli věc. Nemůžete si koupit nic spirituálního, duchovního,
nemůžete si koupit nic, co má nějakou vnitřní hodnotu; můžete si
kupovat pouze věci. Když si chcete koupit lásku, nemůžete; můžete
si ale koupit sex. Sex je materiální součástí lásky. Pomocí peněz
je možné si koupit, vlastnit hmotu.
Asi budete překvapení: zahrnuji jak komunistu, tak kapitalistu do
stejné kategorie, a přitom jsou nepřátelé, stejně tak zahrnuji
Čarvaku a Mahátma Gándhího do stejné kategorie, a přitom jsou
také nepřátelé. Oni jsou nepřátelé, ale jejich zájem je stejný.
Kapitalista se pokouší hromadit peníze, komunista je proti tomu.
Chce, aby nikomu kromě státu nebylo dovoleno hromadit peníze. Ale
jeho zájmem jsou rovněž peníze, také neustále myslí na peníze.
Není náhodou, že Marx nazval Das Kapital – svou slavnou knihu
o komunismu ,kapitál’. Je to komunistická bible, ale název
,kapitál’. Toto je jejich zájem: nedovolit nikomu hromadit
peníze, aby je mohl hromadit stát, a jak vlastnit stát – takže
vlastně, vy hromadíte peníze.

Jednou jsem slyšel, že se Nasredin stal komunistou. Znám ho…
byl jsem trochu zmatený. To byl zázrak! Znám jeho chtivost. A tak
jsem se ho zeptal: “Nasredine, víš, co komunismus znamená?”
“Vím,” odpověděl.
Řekl jsem: “Víš, že když ty budeš mít dvě auta a někdo žádné, že
budeš muset jedno auto dát?”
Řekl: “Jsem naprosto svolný.”
Řekl jsem: “Když budeš mít dva domy a někdo bude bez domova,
budeš muset jeden dům dát?”
Odpověděl: “Jsem naprosto připraven, hned teď.”
A já jsem řekl: “Když budeš mít dva osly, budeš muset jednoho dát
někomu, kdo nemá žádného?”
On řekl: “Tak tady nesouhlasím. Nemůžu dát. To nemůžu udělat!”
Já jsem ale řekl: “Proč? – vždyť je to tatáž logika, tentýž
logický důsledek.”
Řekl: “Ne, to není totéž – já mám dva osly, nemám dvě auta.”
Komunistické myšlení je v podstatě kapitalistické myšlení,
kapitalistické myšlení je v podstatě komunistické myšlení. Jsou
partnery v téže hře – název hry je ,kapitál’, Das Kapital.
U mnoha lidí, u milionů lidí se vyvine pouze toto primitivní ego,
velmi zakrnělé ego. Jestliže máte toto ego, je velmi těžké se ho
vzdát; je velice nezralé.

2

Druhou bránu nazývám vlastní totožnost, identita.
Dítě si začne pěstovat představu toho, kým je. Když se dívá do
zrcadla, nachází tutéž tvář. Každé ráno, když vstane z postele,
utíká do koupelny, podívá se a řekne: “Ano, jsem to já. To spaní
nic neporušilo.” Začne mít představu nepřetržitého vlastního já.
Tito lidé, kteří se příliš zabývají touto bránou, stanou se na ní
závislí, jsou takzvaní spiritualisté, kteří si myslí, že se
dostanou do ráje, do nebe, do mókši, ale že tam budou oni. Když
přemýšlíte o nebi, určitě myslíte na sebe, že tak, jak jste tady,
budete také tam. Možná toto tělo tam nebude, ale vaše vnitřní
kontinuita zůstane. To je absurdní! Vysvobození, toto absolutní
vysvobození se přihodí, pouze když se vlastní já rozplyne a tím i
veškerá identita. Stanete se prázdnotou.
Proto, ó Sáriputro, v nicotě není žádná forma, neboli: forma je
prázdnotou a prázdnota je formou.
Neexistuje žádné vědění, protože neexistuje žádný vědoucí;
neexistuje dokonce ani vidžňána, žádné vědomí, protože neexistuje
nic, čeho si můžeme být vědomi, a nikdo, kdo by si byl toho
vědom. Všechno zmizí.

Tato představa, kterou má dítě o vlastní kontinuitě, je
prosazována spiritualisty. Neustále hledají: kudy vstupuje duše
do těla, kudy vychází duše z těla, jakou má duše formu, používají
okultní destičky s tužkami a média, podobné věci – všechno zmatky
a nesmysly. Toto vlastní já nemá žádnou formu. Je to čistá
nicota, je to nedozírná obloha bez jediného mraku. Je to
bezmyšlenkovité ticho, neomezené, ničím neovládané.
Tato představa trvající, permanentní duše, tato představa
vlastního já si stále hraje hry ve vaší mysli. I když tělo zemře,
vy si chcete být jistí, že “já budu žít”.

Mnoho lidí přicházelo k Buddhovi… protože v této zemi vždycky
dominoval tento druhý typ ega: lidé věří v permanentní duši, ve
věčnou duši, átman – přicházívali k Buddhovi znovu a znovu a
říkali: “Až zemřu, zůstane něco nebo ne?” A Buddha se smál a
říkal: “Nic neexistuje zrovna teď, tak proč se obtěžovat se
smrtí? Nikdy nic neexistovalo od samotného počátku.” A to bylo
pro indické myšlení nepochopitelné. Indické myšlení je převážně
spojeno s tímto druhým typem ega. Proto buddhismus nemohl v Indii
přežít. Během pěti set let buddhismus zmizel. Našel si lepší
podhoubí v Číně díky Lao-c’. Lao-c’ vytvořil opravdu krásný
prostor pro buddhismus v Číně. Klima bylo připraveno – jako by
někdo připravil půdu; bylo potřeba jen semeno. A když to semeno
dorazilo do Číny, vyrostlo ve veliký strom. Ale z Indie se
ztratil. Lao-c’ neměl ani ponětí o nějakém permanentním vlastním
já a v Číně se s tím lidé moc neobtěžovali.

Na světě existují tyto tři kultury: jedna kultura, nazývaná
materialistická – převažuje na Západě; další kultura, nazývaná
spiritualistická – převažuje v Indii; a Číně je vlastní třetí typ
kultury, ani materialistické, ani spiritualistické. Je
taoistická: žij tento moment a nestarej se o budoucnost, protože
obtěžovat se s nebem a peklem a rájem a mókšou znamená v podstatě
neustále se zajímat o sebe. Je to velice sobecké, je to velice
egocentrické. Podle Lao-c’, rovněž podle Buddhy a také podle mě
člověk, který se snaží dostat do nebe, je velice, velice
egocentrický člověk, velmi sobecký. A nemá ani ponětí o svém
vlastním vnitřním bytí – neexistuje žádné vlastní já.

3

Třetí bránou byla sebeúcta: dítě se učí dělat věci a dělá je s
radostí. Několik málo lidí se uchytí zde – stávají se techniky,
stávají se účinkujícími umělci, herci, stávají se politiky,
stávají se showmany. Důležitým mottem je činnost; chtějí ukázat
světu, že něco dovedou. Když jim svět dovolí určitou tvořivost,
vše je v pořádku. Když jim nedovolí tvořivost, stávají se
destruktivními.

Věděli jste, že Adolf Hitler chtěl vstoupit na akademii? Chtěl se
stát malířem, to byla jeho představa. Protože byl odmítnut,
protože nebyl malířem, protože neprošel přijímacími zkouškami na
akademii – bylo pro něj velmi těžké smířit se s tímto odmítnutím
– jeho tvořivost se zvrhla. Stal se destruktivním. Ale v podstatě
se chtěl stát malířem, chtěl tvořit. Protože nebyl shledán
schopným u přijímacích zkoušek, z pomsty začal být destruktivní.
Zločinec a politik si nejsou příliš vzdálení, jsou bratranci.
Když zločinec dostane správnou příležitost, stane se politikem, a
když politik nedostane správnou příležitost, aby řekl svoje,
stane se zločincem. Jsou krajními případy. V kterékoliv chvíli se
politik může stát zločincem a zločinec se může stát politikem. A
toto se děje odpradávna, ale my ještě nemáme správný vhled,
abychom tyto věci prohlédli.

4

Čtvrtou bránou je seberozšíření. Zde je klíčovým slovem slovo
,moje’. Člověk musí rozšířit sám sebe hromaděním peněz,
hromaděním moci, tím, že se stává větší a větší: vlastenec, který
říká: “Toto je má země a je to ta nejlepší země na světě.” Můžete
se zeptat indického patriota: neustále vykřikuje z každého koutku
a na každém rohu, že toto je púnja bhumi – toto je země ctnosti,
ta nejčistší země na světě.

Jednou ke mně přišel takzvaný světec, hinduistický mnich, a řekl:
“Ty nevěříš tomu, že toto je jediná země, kde se narodilo tolik
buddhů, tolik avatárů, tolik tirtankarů – Ráma, Krišna a další.
Proč? – protože toto je ta nejctnostnější země.”
Řekl jsem mu: “Ve skutečnosti je tomu právě naopak: když ve svém
sousedství vidíš, že do něčího domu přichází každý den doktor –
někdy vaidja, praktický lékař, hakim, akupunkturista a přírodní
léčitel a tenhle a tamten – co z toho pochopíš?”
Odpověděl: “To je jednoduché! Ta rodina je nemocná.”
To je případ Indie: je potřeba tolika buddhů – zdá se, že tato
země je skrznaskrz nemocná a patologická. Tolik léčitelů, tolik
lékařů. Buddha řekl: “Já jsem lékař.” A vy víte, že Krišna řekl:
“Kdykoliv bude na světě temnota a kdykoliv bude na světě hřích a
kdykoliv bude porušen kosmický zákon, já se vrátím.” Tak proč se
vrátil tehdy? Muselo to být z těchto důvodů. A proč tolikrát
v Indii?

Ale patriot je arogantní, agresivní, egoistický. Stále dokola
prohlašuje: “Moje země je jedinečná, mé náboženství je jedinečné,
moje víra je jedinečná, moje kniha je jedinečná, můj guru je
jedinečný,” – a všechno je to nicotné. Je to jen pyšnící se ego.
Pár lidí vždy propadne tomuto ,moje’ – dogmatik, patriot,
hinduista, křesťan, muslim.

5

Pátou bránou je představa sebe sama. Dítě začne vidět do věcí
získávanou zkušeností. Když jsou rodiče s dítětem spokojení, ono
si myslí: “Jsem dobré.” Když ho pohladí, má pocit: “Jsem dobré.”
Když se podívají rozzlobeně, křičí na ně a říkají: “Nedělej to!”
Pak má pocit: “Něco je ve mně špatného.” Zarazí se.
Ptali se malého chlapce první den ve škole: “Jak se jmenuješ?”
Odpověděl: “Honza Nedělej.”
Učitel byl zmatený a konstatoval: “Honza Nedělej? Nikdy jsem
takové jméno neslyšel!”

A on řekl: “Kdykoliv, ať dělám cokoliv, tohle je moje jméno – má
matka křičí ,Honzo, nedělej!’ Můj otec křičí ,Honzo, nedělej!
Takže si myslím, že to je moje jméno. ,Nedělej’ je tam vždycky.
To, co dělám, je nepodstatné.”
Pátá je brána, ze které vcházejí morální zásady: stanete se
moralistou; začnete se cítit velmi dobří, ,svatější než ty’. Nebo
při frustraci, při odporu, při sporu, se stanete amoralistou a
začnete bojovat s celým světem, abyste celému světu ukázali.
Fritz Perls, zakladatel gestalt terapie, napsal o svých
zážitcích, které se ukázaly být velice podstatné pro jeho
celoživotní úsilí. Byl psychoanalytikem praktikujícím v Africe.
Praxe byla velice dobrá, protože tam byl jediným
psychoanalytikem. Měl velké auto, velký bungalov se zahradou,
bazén a všechno, co si průměrná mysl přeje mít, luxus střední
třídy. Z Afriky odjel do Vídně na světovou psychoanalytickou
konferenci. Samozřejmě si myslel, že ho Freud přijme, že nastane
velké přivítání.

Freud byl jakýmsi otcem psychoanalytiků, takže
chtěl být od něho pohlazen. Napsal referát a pracoval na něm celé
měsíce, protože chtěl, aby Freud věděl, kdo je. Přečetl svůj
referát; žádná reakce. Freud byl velmi chladný, ostatní
psychoanalytikové byli ještě chladnější. Jeho referát byl téměř
nepovšimnut, nekomentován. Cítil se velmi šokován, deprimován,
ale pořád ještě doufal, že půjde navštívit Freuda a že by se
potom snad něco mohlo stát. A tak šel navštívit Freuda. Byl právě
na schodech, ještě ani nevešel do domu a Freud tam stál. Řekl mu,
jen aby na něj udělal dojem: “Jel jsem sem tisíce mil.” A místo
aby ho přivítal, Freud řekl: “A kdy se vracíte?” To ho velice
zranilo: “Toto je přivítání? – ,Kdy se vracíte?'” To byl celý
rozhovor – konec! Odešel a neustále, jako mantru, si opakoval
v duchu: “Já ti ukážu, já ti ukážu, já ti ukážu!” A pokusil se mu
ukázat: vytvořil největší hnutí zaměřené proti psychoanalýze –
gestalt.

Toto je dětinská reakce. Buď je dítě akceptováno – potom se cítí
dobře, potom je připraveno udělat všechno, co rodiče chtějí;
nebo, když je znovu a znovu frustrováno, začne uvažovat takto:
“Není žádná možnost, jak získat jejich lásku, ale pořád ještě
potřebuji jejich pozornost. Když ji nemohu získat správným
způsobem, získám ji jinak. Budu kouřit, budu masturbovat, budu
ubližovat sobě a ostatním a budu dělat všechny možné věci,
o nichž říkají ,nedělej to’, ale donutím je stále se mnou
zabývat. Já jim ukážu!”

Toto je pátá brána, obraz sebe samého. Hříšník a světec jí
propadli. Nebe a peklo jsou představy lidí, kteří jí propadli.
Miliony lidí jí propadly. Neustále se bojí pekla a neustále jsou
chtiví nebe. Chtějí být pohlazeni Bohem, chtějí, aby jim Bůh
řekl: “Jsi dobrý, můj synu. Mám z tebe velikou radost.” Neustále
obětují své životy jen proto, aby byli pohlazeni jakousi vysněnou
představou někde za hranicemi života a smrti. Neustále si
způsobují tisícerá muka, jen aby Bůh mohl říci: “Ano, obětoval
jsi se pro mě.”
Zdá se, jako by Bůh byl nějaký masochista nebo sadista nebo něco
podobného. Lidé se mučí představou, že udělají Boha šťastným. Co
tím míníte? Postíte se a myslíte si, že Bůh z vás bude mít
velikou radost? Vyhladovíte se k smrti a myslíte si, že Bůh z vás
bude velice šťasten?

Je to nějaký sadista? Líbí se mu mučit lidi? A to je to, co
světci, takzvaní světci, dělají: mučí sami sebe a dívají se na
oblohu. Dříve nebo později Bůh řekne: “Hodný chlapec, dobře jsi
to udělal. Teď pojď a užívej si nebeských radovánek. Pojď sem!
Víno tady teče v řekách a cesty jsou dlážděny zlatem a paláce
jsou postaveny z diamantů. A ženy tu nikdy nestárnou, zůstanou
stále šestnáctileté. Pojď sem! Už jsi toho udělal dost, zasloužil
sis to, teď si můžeš užívat!” Toto je jediná myšlenka v pozadí
celého sebeobětování. Je to pošetilá myšlenka, protože všechny
myšlenky ega jsou pošetilé.

6

Šestá brána je vlastní já jako rozum. Uskutečňuje se pomocí
vzdělání, zážitků, čtení, učení, poslouchání: začnete hromadit
myšlenky, potom začnete vytvářet systémy z myšlenek, konzistentní
celky, filozofie. Je to místo, kde jsou chyceni filozofové,
vědci, myslitelé, intelektuálové, racionalisté. Systém bran je
však stále složitější: vzhledem k první je šestá velice složitá.

7

Sedmá brána je přivlastňovací usilování: umělec, mystik,
utopista, snílek – ti zde vězí. Vždycky se snaží na tomto světě
vytvořit utopii. Slovo utopie je velice krásné: znamená to, co
nikdy nepřijde. Vždycky to přichází, ale nikdy to nepřijde; je to
vždycky tam, ale nikdy tady. Existují ale snílkové, kteří
neustále hledají to odlehlé, vzdálené a vždycky se pohybují
v představivosti. Velcí básníci, lidé s představivostí – celé
jejich ego je angažováno ve stávání se. Existuje někdo, kdo se
chce stát Bohem; je to mystik.

Pamatujte, že ,stávání se’ je klíčovým slovem v sedmé bráně, a
sedmá je poslední bránou ega. Sem dojde to nejdospělejší ego.
Proto budete mít pocit – uvidíte básníka, třeba nebude nic mít,
třeba bude žebrák, ale v jeho očích, na jeho nose uvidíte to
veliké ego. Mystik se třeba zřekl celého světa a třeba sedí
v himalájské kleci, v himalájské jeskyni. Vy tam jdete a podíváte
se na něj: třeba tam sedí nahý – ale takové inteligentní ego,
takové rafinované ego. Možná se dokonce dotkne vašich nohou, ale
jenom předvádí: “Podívejte, jak jsem pokorný!”
Existuje sedm bran. Když je ego dokonalé, prošlo všemi sedmi
bránami; potom toto dozrálé ego odpadá samovolně. Dítě je před
těmito sedmi typy ega, Buddha je za těmito sedmi typy ega. Je to
uzavřený kruh.
Ptáš se mě: “Jaký je rozdíl mezi prázdnotou dítěte před
vytvořením ega a probuzenou dětskostí Buddhy?”
Toto je ten rozdíl. Buddha vstoupil do všech těchto sedmi typů
ega – viděl je, vhlédl do nich, zjistil, že jsou iluzorní, a
vrátil se zpět domů, stal se znovu dítětem. To je to, co má na
mysli Ježíš, když říká: “Dokud nebudete jako malé děti,
nevstoupíte do království nebeského.”

 

 

 

 

 

 

 

 

z elektronickej knihy Osho- sútra srdce

 

 

 

 

pomôcka pre tých, ktorí by ho chceli vyprevadiť :   “V I S R S R PU”

V= vonku a vnútri

I= identita

S= sebeúcta

R= rozšírenie

S= (predstava) sebe sama

R= rozum

PU= privlastňovacie usilovanie (uchopovanie!)

 

 

 

may the force be with U ♥

 

 

-UW-

 

Pridaj komentár

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Google photo

Na komentovanie používate váš Google účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Connecting to %s