Rozprava o prázdnote – šúnjatá


 

 

Milovaný Osho,
je rozdíl mezi ,šúnjavadou’ Nágárdžuny a ,avjakritopadešem’,
nevysloveným a nedefinovatelným učením Pána Buddhy?

 

Není tu vůbec žádný rozdíl. Jestli se tu zdá být rozdíl, je to
jen kvůli formulaci. Nágárdžuna je velký filozof, jeden
z největších na světě. Jen málo lidí na světě, velmi málo, má tu
schopnost penetrace, jakou má Nágárdžuna. Takže jeho způsob řeči
je velmi filozofický, logický, absolutně logický. Buddha je
mystik, ne filozof. Jeho způsob vyjadřování je více poetický než
filozofický. Přístup je různý, ale Nágárdžuna říká přesně tutéž
věc jako Buddha. Jejich formulace je zajisté různá, ale to, co
říkají, musí být pochopeno.

Ptáš se – tuto otázku položil Omanát Bharti – “Je nějaký rozdíl
mezi šúnjavadou …” Šúnjavada znamená teorii, filozofii nicoty.
V angličtině neexistuje slovo, které by mohlo být ekvivalentní,
patřičně ekvivalentní, k slovu šúnja. Šúnja znamená prázdnotu;
ale ne negativní, velmi pozitivní prázdnotu. Znamená nicotu, ale
neznamená prostě nicotu; znamená ne-věc-nost (pozn. př. –
no-thing-ness, oproti nothingness – nicota). Šúnja znamená prázdno,
prázdno všeho. Ale to prázdno samo je tu, s naprostou
přítomností, takže to není pouze prázdno. Je to jako obloha,
která je prázdná, která je čistým prostorem, která ale je.
Všechno do ní přichází a zase odchází a ona zůstává.
Šúnja je jako ta obloha – čistá přítomnost. Nemůžete se jí
dotknout, přestože v ní žijete. Nemůžete ji vidět, přestože nikdy
nemůžete bez ní být. Existujete v ní; stejně jako ryba existuje
v oceánu, vy existujete v prostoru, v šúnja. Šúnjavada znamená,
že všechno povstává z ne-věci (no-thing).

Před pár minutami jsem vám říkal o rozdílu mezi pravdou a
realitou. Realita znamená svět věcí a pravda znamená svět
ne-věci, ničeho – šúnja. Všechny věci povstávají z ničeho a mizí
zpět do ničeho.Upanišády zaznamenávájí tento příběh:
Svetaketu přišel z domu svého mistra zpátky domů. Už se naučil
všechno. Jeho otec, Uddalaka, velký filozof, se na něj podívá a
řekne: “Svetaketu, jdi ven a přines ovoce z támhletoho stromu.”
A on jde ven a přinese ovoce. Otec říká: “Rozlom ho. Co v něm
vidíš?” Je v něm mnoho semínek. A otec říká: “Vem jedno semínko a
rozlom ho. Co v něm vidíš?”
Odpovídá: “Nic.”

A otec říká: “Všechno povstává z ničeho. Tento strom, tak velký,
že pod ním může odpočívat tisíc volských potahů, povstal
z pouhého semínka. A ty to semínko rozlomíš a nic tam nenajdeš.
To je záhada života – všechno povstává z ničeho. A jednoho dne
ten strom zmizí a ty nevíš kam, nikde ho nemůžeš najít.”
Stejně tak člověk: povstáváme z ničeho, jsme ničím a zmizíme do
ničeho. To je šúnjavada.

A co je Buddhův avjakritopadéš, to nevyslovené a nedefinovatelné
učení? Je to totéž. On to nikdy tak filozoficky neobjasnil, jako
to udělal Nágárdžuna. Proto o tom nikdy nemluvil. Proto říká, že
je to nedefinovatelné; není možné to přenést na jazykovou rovinu.
On o tom mlčel. Znáte Květinové kázání? Jednoho dne přišel s
lotosovým květem v ruce a seděl tiše, neříkal nic. A je tam deset
tisíc žáků, je tam deset tisíc bhikkhů, kteří čekají, až něco
řekne, a on se pořád dál jen dívá na ten lotosový květ. Je veliké
ticho a potom je veliký neklid. Lidé začnou být nedůtkliví – “Co
to dělá? To nikdy předtím neudělal?”

A potom se jeden žák, Mahákášjapa, usměje.
Buddha zavolá Mahákášjapu, dá mu ten lotosový květ a praví
k celému shromáždění: “Co je možné říci, to už jsem vám řekl, a
co není možné říci, to jsem dal Mahákášjapovi.”
Toto je avjakritopadéš, toto je to nedefinovatelné poselství.
Toto je původ zen-buddhismu, toto předání, transmise. Něco bylo
předáno Buddhou Mahákášjapovi, něco, co je ničím; na viditelné
úrovni ničím – žádné slovo, žádný posvátný text, žádná teorie –
ale něco bylo předáno. Co?

Zenoví mniši o tom meditují už dva tisíce pět set let: “Co? Co
bylo předáno? Co přesně bylo dáno?” Ve skutečnosti nebylo nic
dáno Buddhou Mahákášjapovi; Mahákášjapa zajisté něco pochopil.
Pochopil to ticho, pochopil to pronikavé ticho. Pochopil ten
moment jasnosti, ten moment naprosté bezmyšlenkovosti. V ten
moment se stal jedno s Buddhou. Toto je odevzdání se. Ne v tom,
že by to dělal: Buddha mlčel i on mlčel a tato dvě mlčení se
setkala, a tato dvě mlčení se rozplynula jedno do druhého. A dvě
mlčení nemohou zůstat oddělená, pamatujte, protože ticho nemá
hranice, ticho je nespoutané, ticho je jednoduše otevřené,
otevřené do všech stran. V tom velkém shromáždění deseti tisíc
mnichů byla ten den dvě ticha – Buddhovo a Mahákášjapovo. Ostatní
zůstali mimo. Mahákášjapa a Buddha se setkali. Proto se usmál –
protože to bylo to největší kázání, které kdy Buddha proslovil.

Neřekl ani slovo a řekl všechno, všechno, co mohlo být řečeno – a
všechno, co nemohlo být řečeno, to také.
Mahákášjapa pochopil a zasmál se. V tom smíchu se Mahákášjapa
úplně ztratil, stal se buddhou. Plamen z lampy Buddhovy přeskočil
do Mahákášjapy. To se nazývá ,předáním mimo posvátné texty’ –
Květinovým kázáním. Je to jedinečné v historii lidského vědomí.
Je to to, co se nazývá avjakritopadéš: nevyslovené slovo,
nepronesené slovo.

Ticho se stalo tak substanciální, tak pevné; ticho se stalo tak
skutečné, tak bytostné; ticho se v ten moment stalo hmatatelným,
hmotným. Buddha byl ničím, Mahákášjapa také pochopil, co to
znamená být ničím, být naprosto prázdný.

 

 

 

Není žádný rozdíl mezi Nágárdžunovou šúnjavadou a Buddhovým
nevyřčeným poselstvím. Nágárdžuna je jedním z největších
Buddhových žáků a jedním z nejpronikavějších intelektů, které kdy
byly. Jen velmi málo lidí – jednou za čas, Sokrates, Šankara – je
možno srovnat s Nágárdžunou. Byl velice, velice inteligentní. To
nejzazší, co intelekt může udělat, je spáchat sebevraždu;
největší věcí, největším crescendem, které mohou intelekt
napadnout, je jít za své vlastní hranice, vně sebe sama – to je
to, co Nágárdžuna udělal. Prošel všemi oblastmi intelektu a za
ně. Logičtí pozitivisté říkají, že nic je pouhou abstrakcí.

V různých příkladech negativních tvrzení – jako například: toto
není sladké, nejsem zdravý, nebyl jsem tam, nelíbil jsem se mu,
atd., atd. – negace nemá svou vlastní substanci. To říkají
logičtí pozitivisté. Buddha nesouhlasí. Nágárdžuna nesouhlasí.
Martin Heidegger, jeden z nejpronikavějších intelektů moderní
doby, nesouhlasí.

Heidegger říká, že existuje skutečný zážitek ničeho. Není to
prostě jen něco vytvořeného řečí; existuje skutečný zážitek
ničeho. Je neoddělitelně svázán s bytím. Zážitek, který to
potvrzuje, je zážitek děsu. Dánský filozof Kierkegaard se také
ptá: “Jaký účinek vytváří nic?” a odpovídá: “Plodí děs.”
Nic je skutečným zážitkem. Zažít ho můžete buď v hluboké
meditaci, nebo když přichází smrt. Smrt a meditace jsou dvě
možnosti, jak ho zažít. Ano, někdy ho můžete zažít také v lásce.
Jestliže se rozplynete v někom v hlubokém zamilování, můžete
zažít jistý druh nicoty. Proto se lidé bojí lásky – zajdou jenom
tak daleko, potom vznikne panika, potom jsou vyděšení. To je
důvod, proč si velmi málo lidí zachovalo schopnost orgasmu –
protože orgasmus vám poskytuje zážitek nicoty. Zmizíte, roztavíte
se na něco a nevíte, co to je. Zajdete do nedefinovatelného, do
avjakrit. Zajdete za hranice sociálního. Vstoupíte do jakési
jednotnosti, kde oddělení již pozbylo platnost, kde ego
neexistuje. A to je děsivé, protože se to podobá smrti.

Takže je to zážitek, buď v lásce, které se lidé naučili vyhýbat –
tolik jich neustále dychtí po lásce, a neustále ničí všechny
příležitosti pro lásku kvůli svému strachu z nicoty – nebo
v hluboké meditaci, kdy se myšlení zastaví. Prostě vidíte, že
uvnitř nic není, ale to nic má přítomnost, presenci; není to
prostě nepřítomnost myšlení, je to přítomnost něčeho neznámého,
záhadného, něčeho velice obrovského. Nebo to můžete zažít ve
smrti, jestliže jste při vědomí. Lidé obvykle umírají
v bezvědomí. Kvůli strachu z nicoty upadají do bezvědomí.
Jestliže umřete při vědomí … A umřít při vědomí můžete, pouze
když akceptujete jev smrti, a na to se člověk musí učit celý
život, připravovat se. Člověk musí milovat, aby byl připraven
umřít, a člověk musí meditovat, aby byl připraven umřít. Pouze
člověk, který miloval a meditoval, bude připraven umřít při
vědomí. A jakmile jednou zemřete při vědomí, potom není nutné,
abyste se vraceli zpět, protože jste se naučili lekci života.
Potom zmizíte v celku; to je nirvána.

Logičtí pozitivisté vypadají velmi logicky, ale něco jim chybí –
protože realita je daleko více než logika. V obyčejné zkušenosti
narážíme jen na to, co oni říkají: tato židle je zde, bude
přemístěna, a potom řeknete, že zde žádná židle není. To prostě
naznačuje absenci – ta židle byla odstraněna. To jsou obyčejné
příklady nicoty: kdysi byl dům a ten byl potom zbourán, už není.
To je pouze absence, nepřítomnost.

Existují ale nicoty hluboko uvnitř vašeho bytí, v samotném jeho
jádru. V samotném jádru života existuje smrt. Smrt je oním
středem cyklónu. V lásce se k němu přiblížíte, v meditaci se
k němu přiblížíte, ve fyzické smrti se k němu také přiblížíte.
V hlubokém spánku, když sny zmizí, se k němu přiblížíte. Člověk,
který neumí hluboce spát, onemocní, protože je to pouze
v hlubokém spánku, když zemře do své nejhlubší hlubiny, kdy znovu
získává život, energii, vitalitu. Ráno je opět svěží a plný
chuti, gusta – plný života, opět plný života.

 

Naučte se umřít! To je to největší umění, které se má člověk
naučit, ta největší dovednost, která existuje.
Heideggerovo hledisko se velice přibližuje Buddhovu a jeho jazyk
je velmi moderní, proto ho cituji. Říká: “Každé bytí, pokud je to
bytí, je vytvořeno z ničeho.” Existuje také paralelní křesťanská
doktrína – velmi zanedbávaná, protože křesťanští teologové si s
ní nevědí rady, je to na ně příliš. Tato doktrína je creatio ex
nihilo: stvoření z ničeho.

Když se zeptáte moderního fyzika, bude souhlasit s Buddhou: čím
hlouběji jdete do hmoty, tím víc začínají věci mizet. Přijde
chvíle, kdy se rozdělí atom – věc-nost úplně zmizí. Potom jsou
zde elektrony, ale to už nejsou věci, jsou to ne-věci. Je to
velmi těžké pochopit. Ale fyzika, moderní fyzika, se velmi
přiblížila metafyzice – protože se den za dnem stále víc a víc
přibližuje realitě. Postupuje přes hmotu, ale dochází k ničemu.
Víte, že v moderní fyzice již hmota neexistuje. Hmota je jenom
iluzí: jenom se zdá, není tu. Její pevnost, její substanciálnost,
to všechno je iluze; nic není substanciální, všechno je proudění
a energie. Hmota není ničím jiným než energií. A když jdete
hlouběji do energie, energie není věc, je to ne-věc.

Smrt je moment, ve kterém vědění selhává a my se stáváme otevření
bytí – toto je buddhistická zkušenost celých věků. Buddha
posílával svě žáky, když někdo zemřel, aby viděli hořící tělo na
pohřební hranici: “Meditujte tam, meditujte o nicotě života.”
Smrt je moment, ve kterém vědění selhává, a když selže vědění,
selže mysl. A když selže mysl, existuje možnost, že ve vás
rozkvete pravda.
Lidé to ale nevědí. Když někdo zemře, nevíte co dělat, jste ve
velkých rozpacích. Když někdo zemře, je to skvělá chvíle pro
meditaci.

Vždycky jsem si myslel, že každé město potřebuje Středisko smrti.
Když někdo umírá a jeho smrt je velice bezprostředně blízká, měl
by být přemístěn do Střediska smrti. Měl by to být malý chrám,
kde by lidé, kteří se umí ponořit hluboko do meditace, seděli
kolem něj, pomáhali by mu zemřít, podíleli by se na jeho bytí,
když mizí do nicoty. Když někdo mizí do ničeho, uvolňuje se velká
energie. Ta energie, která tu byla, obklopovala ho, se uvolňuje.
Když budete v tichém prostoru kolem něj, dostanete se do veliké
extáze. Žádná psychedelická látka vás tam nemůže dostat. Ten
člověk přirozeně uvolňuje velikou energii; jestli budete umět
energii absorbovat, jistým způsobem také zemřete s ním. A uvidíte
absolutno – zdroj a cíl, začátek i konec.

“Člověk je bytost, pomocí které nic přichází na svět,” říká
Jean-Paul Sartre. Vědomí není tento nebo tamten předmět, není to
vůbec žádný předmět; ale je určitě samo sebou? “Ne,” říká Sartre,
“to je přesně to, čím není. Vědomí není nikdy identické samo se
sebou. A tak, když pochybuji sám o sobě, to já, které je
zpochybňováno, je jiné než to já, které pochybuje. Když se
pokouším konstatovat, co jsem, neuspěju, protože zatímco mluvím,
to, o čem mluvím, mizí do minulosti a stává se tím, čím jsem byl.
Jsem svou minulostí a svou budoucností, ale přesto nejsem. Byl
jsem jedním a budu tím druhým. Ale v přítomné chvíli je tu
nicota.”

 

 

Jestliže se vás někdo zeptá : “Kdo jste?” co řeknete? Buď můžete
odpovědět z minulosti, která již není, nebo můžete odpovědět
z budoucnosti, což ještě nejste. Kdo ale jste právě v tuto
chvíli? Pan Nikdo, nicota. Tato nicota je tím nejvlastnějším
jádrem, středem – srdcem vašeho bytí.

Smrt není sekyrou, která podtíná strom života, je ovocem, které
na něm roste. Smrt je tou nejvlastnější substancí, z které jste
vytvořeni. Nicota je vaším nejvlastnějším bytím. Dospějte do této
nicoty buď prostřednictvím lásky nebo meditace a neustále tam
letmo nahlížejte. To je to, co Nágárdžuna míní šúnjou. To je to,
co Buddha předal toho dne, kdy provedl Květinové kázání. To je
to, co Mahákášjapa pochopil, když se zasmál. Uviděl nicotu a její
čistotu, její nevinnost, její prvopočáteční nevinnost, její záři,
její nesmrtelnost – protože nicota nemůže zemřít. Věci umírají;
nicota je nesmrtelná, věčná.

Jestliže budete s čímkoliv ztotožnění, zemřete. Když ale víte, že
jste smrt, jak můžete umřít? Potom vás nic nemůže zničit; nicota
je nezničitelná.

Jedno buddhistické podobenství vypráví, že král pekla se zeptal
nově příchozího ducha, zda během svého života potkal tři nebeské
posly. A když odpověděl: “Ne, můj Pane, nepotkal,” zeptal se ho,
zda vůbec někdy viděl starce shrbeného věkem, nebo ubohého
nemocného muže bez přátel, nebo mrtvého muže.
Buddhisté nazývají tyto tři ,posly Božími’: stáří, nemoc, smrt –
tři poslové Boží. Proč? – protože jen prostřednictvím těchto
zážitků v životě opravdu vezmete na vědomí smrt. A když vezmete
na vědomí smrt a začnete se učit, jak do ní vstoupit, jak ji
přivítat, jak ji přijmout, jste osvobozeni z onoho otroctví,
z onoho koloběhu života a smrti.

 

Heidegger, stejně jako Sören Kierkegaard, říká, že nicota vytváří
děs. To je jen polovina pravdy. Protože tito dva lidé jsou pouze
filozofy, proto vytváří děs.
Když se zeptáte Buddhy, Mahákášjapy, Nágárdžuny, když se zeptáte
mě, smrt nahlížená pouze částečně vytváří děs; nahlížená
absolutně, totálně, celkově, vás osvobozuje od všeho děsu, od vší
mučivé úzkosti, od vší tísně, osvobodí vás od samsáry … protože
když se díváte částečně, tehdy vytváří strach z toho, že zemřete,
že se z vás stane nic, že brzy zmizíte. A přirozeně se cítíte
nervózní, otřesení, vykořenění. Když se podíváte na smrt celkově,
totálně, tehdy poznáte, že vy jste smrt, jste z ní vytvořeni.
Takže nic nezmizí, nic nezůstane. Pouze nicota.

Buddhismus není pesimistické náboženství, jak to mnoho lidí
učilo. Buddhismus je způsob, jak se zbavit jak pesimismu, tak
optimismu, jak se zbavit duality.
Začněte meditovat o smrti. A kdykoliv pocítíte smrt blízko sebe,
vstupte do ní dveřmi lásky, dveřmi meditace, dveřmi umírajícího
člověka. A až jednoho dne budete umírat – a ten den jednou určitě
přijde – přijměte to v radosti, v blaženosti. A jestli budete
umět přijmout smrt v radosti a blaženosti, dosáhnete toho
největšího vrcholu, protože smrt je crescendem života. Je v ní
skryt ten největší orgasmus, protože je v ní skryta ta největší
svoboda.

Smrt je milování se s Bohem, anebo Bůh se miluje s vámi. Smrt je
kosmický, totální orgasmus. Takže odhoďte všechny představy,
které máte o smrti – jsou nebezpečné. Dělají vás antagonistickými
k tomu největšímu zážitku, který potřebujete mít. Když promarníte
smrt, narodíte se znova. Jestli se nenaučíte, jak zemřít,
neustále se budete rodit znova a znova a znova.

To je ten koloběh, samsára, svět. Jakmile jste jednou poznali ten největší
orgasmus, potom už není žádná potřeba; zmizíte a zůstanete v tom
orgasmu navždy. Nezůstanete jako vy, nezůstanete jako entita,
nezůstanete definovaní, s čímkoliv ztotožnění. Zůstanete jako
celek, ne jako část.

Toto je Nágárdžunova šúnjavada a toto je Buddhovo nevyslovené
poselství, to nevyslovené slovo. Obojí je totéž.

 

 

 

 

 

z knihy Osho- Sútra Srdce

 

Pridaj komentár

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Google photo

Na komentovanie používate váš Google účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Connecting to %s