Vrcholky zaliate slnkom a temné údolia


_Před několik lety jsem pomocí jógy a meditace zakusil jisté vrcholné prožitky. Celá má bytost byla zalita blažeností – všechno bylo božské a já cítil lásku a vděčnost. Z jistého důvodu jsem
tento stav opustil a já jsem zase zpátky v temném údolí. Všechno se nyní opět vydalo špatným směrem. Cítím se provinile a mám touhu začít znovu.Prosím, vyjádři se k tomu.

 

_Je-li stav ticha a blaženosti něčím způsoben, pak musí nutně zase zmizet. To, co má příčinu, nemůže být věčné. Ty jsi toho dosáhl pomocí jógy a meditace, ale nebyl to přirozený proces. Bylo to umělé, čímsi vyvolané. Byl to stav, jakého můžete dosáhnout pomocí různých drog, ale ten velmi rychle pomine.

Když si vezmete určité množství LSD, pocítíte blaženost a bude se vám zdát, že všechno je nádherné, že život má neskutečnou krásu a přitažlivost, že stromy jsou zelenější a růže červenější, a že obličeje všech lidí jsou rozzářené. Život je plný světla, je pestrobarevnou halucinací. Ale účinek LSD se vytratí. Příštího rána se rozhlédnete a stromy budou zašedlé; jasná zeleň bude ta tam, zář zmizí. Nemá už svůj vnitřní zdroj. Uvidíte tváře lidí – zase ty tupé, nudné tváře. Všechno je šedivé, všechno je obyčejné.

Stejné procitnutí můžete zažít pomocí jógy, tatáž situace nastane, když se postíte, tentýž stav může vyvolat jakákoliv jiná metoda. Metody jsou dobré jako určitá forma náznaku, ale dál už nefungují; nemohou vám poskytnout hledaný stav, nemohou se stát vaším uvědomování si. Není to ale nijak složitý problém; je to velmi prosté. Prostě to zmizelo a nijak vám to neublížilo. Špatný je na tom pouze váš postoj. Domnívali jste se, že pomocí jógy a meditace bude možné vytvořit cosi věčného. To nejde. Věčnost se nedá vytvořit. Vše, co je vytvořeno, se musí rozpadnout, dnes nebo zítra, dříve či později.

Věčnost přichází nevytvořena. Prostě se to stane, není možné ji stvořit. Jakmile opustíte veškeré metody, když se zaměříte pouze na jedno jediné – že naprosto stačí být, a že nic jiného není třeba – že není nutné vytvářet určité podmínky, že všechny bytosti jsou buddhové již od samého začátku… když tohle pochopíte – že není třeba žádného růstu, že už tam jste, pak nastane ta pravá chvíle – pak se uvolníte.

A toto uvolnění by nemělo být metodou. Neměli byste relaxovat pomocí jógových cvičení. Už toto samotné pochopení přináší uvolnění, pouhé pochopení je uvolněním. Relaxujete a úsilí zmizí. Žijete běžný život – štípáte dříví, nosíte vodu ze studně, vaříte jídlo a jíte, spíte a milujete, žijete obyčejný život bez žádostí a touhy po něčem výjimečném.

A pak je to jednoho dne tady, bez vašeho přičinění. Jednoho dne je to náhle tady. Jednoho dne otevřete oči a je to tu – a už to nikdy nezmizí. Ale musí to přijít samo. Jakmile se to pokusíte ovlivnit, přijde to a zase odejde; bude to pouhý záblesk. Říkáš Jednoho dne jsem pomocí jógy a meditace zakusil jisté vrcholné prožitky. Ty prožitky jsi stvořil ty; byly to sny a představy, které jsi dokázal vytvořit. Celá má bytost byla zalita blažeností. Ale ty jsi tam byl. Cítil jsi blaženost, ale byl jsi tam. Nezmizel jsi. Všechno bylo božské. To je tvůj výklad. Mysl fungovala a říkala ti – Všechno je božské. Někde jsi o tom slyšel, někde jsi o tom četl. Tvá mysl to interpretuje – všechno je božské, cítím lásku a vděčnost. Byly to představy plující tvou myslí.

Ty jsi tam však byl, byla tam i paměť, byla tam minulost. Kdo by jinak mohl říkat – Všechno je božské? Kdyby to bylo opravdu božské, jaký by pak mělo smysl říkat, že je to božské? Je-li všechno božské, tak je vše božské – není třeba o tom mluvit. Slova jen vyjadřují, že víte, že všechno není božské. Slova jen vyjadřují, že zaujímáte určitý postoj, že něco prohlašujete. Ano, byl to určitý druh štěstí dosaženého pomocí jógy a meditace. Byl to jistý druh radosti, a na té jsi vystavěl celou svou filozofii – že takový je Bůh, že toto je božský stav, že tohle je láska a vděčnost. A na pár dní jsi vychutnával svůj sen – byl to jen sen.

Z jistého důvodu jsem tento stavu opustil. Žádný důvod jsi neměl; je to nesmírně prosté. Musel jsi ho opustit, ve snu se nedá žít navěky – nikdo nemůže žít navždy ve snu. Sen není věčnost, kde by byl jinak rozdíl mezi skutečností a snem? Sen je jen na určitý okamžik. Dříve či později se probudíte, otevřete oči, sen zmizí a objeví se běžný život.

Opustil jsem tento stav a teď jsem zase zpátky v temném údolí. Ocitl ses až na vrcholcích zalitých sluncem a teď jsi v temném údolí. Jedno je u toho společné – ty. Vůbec nezáleží na tom, zda je to temné údolí nebo sluncem zalité vrcholky, tady jde o tebe – je tu přítomno ego. To ego je v temném údolí, ego je na vrcholku a ego si dál a dál vytváří sny.

Rád bych ti něco řekl – dokonce i temné údolí je tvým snem a výtvorem, tvou představou. Žádná temná údolí nejsou. Je-li všechno božské, jak by potom mohla být temná údolí? A jsou-li temná údolí, jak by mohlo být všechno božské? Nejsou ani temná údolí, ani sluncem zalité vrcholky. Je to pouze hra ega. Neustále se pohybuje, od jednoho bodu k druhému. Když to prohlédneš – že sladký sen je snem, ale zároveň noční můrou, že obojí jsou jen sny – probudíš se a všechno to odhodíš. Pak se poprvé dostaneš do spojení se skutečností. Pamatujte, že v okamžiku, kdy se objeví skutečnost, přestáváte být vy. Jen tak to můžete poznat, žádná jiná hlediska nejsou. Je-li to skutečný prožitek, pak v něm nebudete vy, nemůžete se v něm objevit. Budete zcela nepřítomní. Bude tam blaženost, ale vy tam nebudete. Bude tam Bůh, ale vy tam nebudete. Nebude nikdo, kdo by říkal – Všechno je božské. To si zapamatujte.

Tohle může pouze nastat, nemůžete to vytvořit. Stvořená věc je umělá; má své určité hranice, a potom zmizí. Vytvořená věc nemá hloubku. Zkuste přemýšlet o tom, co děláte. Co děláte, když cvičíte jógu? Stojíte na hlavě – jak by vás mohl stoj na hlavě dovést k osvícení? Jak? Jen to, že stojíte na hlavě? Pouhá pozice?

Stoj na hlavě je jistým otřesem pro vaše tělo, může to být léčba šokem. Do hlavy se nahrne příliš mnoho krve a vy máte pocit zastavení – myšlení ustane. Najednou je tam moc krve, hm? Jen proto, že stojíte na hlavě a gravitace žene krev dolů. Hlava to těžko zvládá, je to pro ni potopa. A tak na chvíli ustává myšlení. V tom okamžiku se dostaví pocit – jsem šťastný, jsem blažený, všechno je božské. Ale jak dlouho můžete stát na hlavě? I kdybyste se naučili být v této pozici hodně dlouho, vaše mysl zjistí, jak dosáhnout toho, aby myšlenky překonaly i tuto záplavu krve. Není to problém; mysl je nesmírně přizpůsobivá. Pak budete stát na hlavě a myšlení se znovu uvede do pochodu.

Když jsem byl malý, stával jsem na hlavě velice dlouho. Bylo to pro mě tak běžné, že jsem při tom jednou usnul. Bylo to podivné. Když jsem to řekl jednomu starci, jogínovi z naší vesnice, prohlásil: “To není možné, tohle se nestalo ani mně. Usnout při stoji na hlavě?” Ke spánku totiž potřebuje hlava méně krve než obvykle. Proto také používáme polštáře, abychom měli hlavu trochu výše, takže do ní krev neproudí tak rychle. Jinak by fungovala dál a dál. Čím větší intelektuál, tím větší je i polštář – nebo dva, tři, čtyři polštáře. Stačí jen trocha krve a myšlenkové pochody se znovu rozjedou. Musíme tedy přestat dodávat zásoby.

Ten stařec řekl: “To není možné.” Mně se to ale stalo. Bylo to naprosto přirozené. Mohou se objevit nejen myšlenky, ale i spánek a sny. Pokud stojíte na hlavě příliš dlouho, zvyknete si na to a radost prvního okamžiku se již nikdy nebude opakovat.

A co děláte, když meditujete? Jak byste mohli dosáhnout osvícení pomocí meditace, jógy, půstu a diety? Ne, podstata je jinde – až za hvězdami. Všechny tyto jevy jsou velmi pozemské. Ano, můžete si jimi očistit, ale nemohou vám dát osvícení. Můžou vám poskytnout jenom pár radostných chvil, ale tuto radost není možno zaměňovat za blaženost, protože vy tu stále jste. Mohou vás občas naplnit velkým světlem, ale tohle světlo není věčným světlem. K věčnosti se musí přistupovat jemně, nemůžete s ní manipulovat. Je třeba být v jistém stavu nečinnosti, pasivity. Musíte trpělivě čekat. Být prostí a čekat.

Neříkám tím, že byste neměli provádět jógová cvičení; jsou velmi dobrá pro vaše tělo. A neříkám ani, abyste nemeditovali; i to je dobré a výborně to pročišťuje. Ale nemyslete si, že pomocí jógy a meditace vytvoříte Boha. Boha není možno vytvořit. Budete ale očištěni a v takovém stavu je větší možnost, že se Bůh objeví.

Stane se to ale pouze tehdy, když zmizí uvědomování si. Jakmile ho nebudete hledat, když budete prostě jen sedět, nic nečinit, bez jakékoliv touhy – bez toho nejmenšího střípku touhy v mysli, že chcete být někým jiným, stát se osvíceným a tak dále – když budete sedět a nedělat vůbec nic, pak se to náhle stane. Vždycky je to náhlé. Padne to na vás. Ale vy už tam nebudete – je tu osvícení, ale vy ne. Je tu Bůh, ale vy ne.

 

 

♥♥

♥♥♥

 

 

♥♥♥

♥♥

 

 

 

Osho-Diamantová sútra 

 

 

 

Pridaj komentár

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Google photo

Na komentovanie používate váš Google účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Connecting to %s