Hloupý pes (€+£+$=666)


 

Právě svou vlastní přirozenost, štěstí, zažíváme v hlubokém spánku. Příčinou našeho štěstí v hlubokém spánku – právě bez pomoci naší mysli a jejích nástrojů, pěti smyslů – je to, že štěstí je naší skutečnou povahou. Opravdu my sami jsme štěstí! Tady se můžete zeptat: „Copak není zkušenost, kterou získáváme během bdění za pomoci pěti smyslů, štěstím?“ Přemýšlejte hlouběji. Měli byste zkoumat s ostrou pozorností každou svou zkušenost příjemnosti s tím, jaké změny ve vás v té době nastávají. Uveďme si příklad: Řekněme, že dostanete chuť na nějakou sladkost. Jak jen vás tato myšlenka napadne, hned začnete shánět vše nezbytné, abyste si sladkost udělali. Připravíte si pochoutku a jíte. Teď zažíváte štěstí. Zkoumáte-li, jak toto štěstí získáváte, tj. všímáte-li si pocitu štěstí, které ve vás během jídla vzniká, zjistíte, že myšlenkové vlny, vzniklé jako touha po pochoutce, neboli „’mám chuť na sladkost“, které se draly kupředu, najednou zanikly. Myšlenkové vlny však přestaly jen na chvíli a štěstí je tudíž také zažíváno pouze na chvíli. Když jste sladkou pochoutku snědli, myšlenkové vlny se opět vzedmuly a štěstí zmizelo. Tady může někdo argumentovat: „Sladkost je sladká a proto dává štěstí a ne proto, že myšlenky přestaly. Příčinou štěstí je sladkost pochoutky“. To je však mylné. Takový závěr postrádá hloubku analýzy. Podívejme se na to. Jazyk, orgán chuti může rozlišit pouze to, jakou chuť ta která věc má. Karamel je sladký, pelyněk hořký, tamaryšek kyselý, sůl slaná ap. Ovšem jenom mysl určuje, co chce a co nechce. „Má chuť na toto a ne na tamto.“ I když bude něco hořké a mysl to bude vyžadovat, bude si brát z této hořkosti uspokojení. Cožpak není dost lidí, kteří nemají rádi sladkosti a libují si v nahořklé chuti? 

Někteří lidé si pochutnávají na sušených rybách, zatímco jiní utíkají kilometry, jen aby tomu pachu unikli! Nebo jsou případy, kdy lidé jedí velice chutné jídlo, ale jejich mysli jsou přitom zabrány ve zcela odlišných myšlenkách, takže nejsou schopni si všimnout, že jedí chutné jídlo a tím nejsou schopni poznat jeho chuť a užívat z něho štěstí. Je-li mysl odvrácena, může člověk jíst sebechutnější jídla, aniž by o tom věděl. Nebo jinak: když je hlad a touha po jídle silná, člověk jí a šťastně si pochutnává i na špatném jídle, které nemá žádnou chuť. Co z toho všeho můžeme usoudit? Není to smysl chuti, ale myšlenkové vlny, které ve formě libosti a nelibosti jsou odpovědné za pociťované štěstí či bídu.

„Jestliže zuří oheň žravého hladu, pak i okoralá ovesná kaše nebo kyselá polévka ze semleté divoké rýže budou chutnat jako nejlepší jídlo na světě. Proto příčina štěstí netkví v povaze objektu, který vnímají smysly, ale pouze v touze po něm.“

Guru Váčaka Kovai, verš 583

 

Z toho vyplývá, že je-li myšlenková vlna tím, proč nějaká věc nechutná, pak odstraněním té věci utišíme onu myšlenkovou vlnu a mysl se uklidní. Pak se vaše přirozené štěstí rozvine. Má-li myšlenková vlna v oblibě určité chuti a vy tu věc obdržíte, pak se myšlenková vlna utiší a mysl se uklidní. Zde se štěstí znovu odhalí. Pro ty, kteří ostře pozorovali, bude jasné, že štěstí se zažívá při
utišení myšlenkových vln, které se vždy znovu a znovu vzdouvají. Není důležité, zda věc je sladká nebo hořká. Stoupání myšlenkových vln ve formě libosti a nelibosti k věcem je samo nelibostí a jejich utišení je samo štěstí. To je vše. Jíme-li sladkost, týká se to pouze smyslu chutě. Stejný postup, jak je výše popsán, probíhá také v případě ostatních čtyř smyslů: hmatu, čichu a sluchu. Také v hlubokém spánku se myšlenky dočasně uklidní, a proto se zažívá štěstí. Probuzení znamená vynoření se myšlenek, tj. vyvstane první myšlenka: „já jsem toto tělo“. Když nastane probuzení, štěstí hlubokého spánku mizí. Co z toho můžeme soudit? Myšlenky jsou nepřáteli štěstí. Štěstí trvá, když se myšlenky utiší. Skutečně, myšlenky jsou závojem, který zakrývá štěstí. Když je závoj odstraněn, je štěstí odhaleno. Protože vy sami jste štěstí, vše, co máte udělat, abyste se radovali ze štěstí vám vrozeného, je odvracet všechny myšlenky. Rozumějte pravdě, že štěstí, které prožíváte v hlubokém spánku vzhledem k vaší přirozené oproštěnosti od myšlenek, můžete taká prožívat v bdělém stavu, budete-li oproštěni od myšlenek. Mysl vybíhá ven pro svůj nevědomý náhled, že štěstí lze získat z vnějších představ předmětů. Bude-li mysl důkladně a pevně přesvědčena na základě předchozího zkoumání, že štěstí je uvnitř a že naší pravou přirozeností je štěstí samo, pak nepoběží ven, ale do sebe dovnitř, tj. jinými slovy, zůstane tichá ve svrchovaném Já. Toto poznání je nezbytnou podmínkou pro účinnou kontrolu mysli. Když tedy jíte sladkou pochoutku, pak myšlenková vlna ve formě libosti pro ni se utiší, jak jsme již vysvětlili, a vy zažíváte štěstí vždy uvnitř sebe. Ale tím, že nechápete, že zažíváte jen štěstí, které ve vás již je, klamete sami sebe tím, že se domníváte, že pochází z pochoutky. Proto se opakovaně snažíte získat a jíst více a více sladkostí. Avšak za určitou hranicí budou sladkosti dráždit váš žaludek jako jed, až onemocníte. Stejný osud čeká každého i s ostatními smyslovými libostmi. Poslechněte si následující historku: Jeden pes přišel k pohřebišti. Sebral tam kus ostré kosti, z níž maso bylo zcela spáleno, a začal ji okusovat. Ostré okraje kosti poranily psovi tlamu, takže začal krvácet. Pes kost upustil, ale když ji viděl celou zakrvácenou, domníval se, že krev pochází z kosti, kterou okusoval. Slízal krev a znovu kost okusovat ještě intenzivněji s týmž výsledkem, že měl tlamu ještě více poraněnou a více krvácející. Hloupý pes pokračoval v tomto počínání, vždy slízal krev a začal kost okusoval dál. Pes nechápal, že krev pochází ve skutečnosti z jeho vlastní tlamy a ne z kosti.

„Hloupý pes sebral kost bez masa, která shořela, a žvýkal ji stále dokola, až
byla tlama plná ran, lízal a chválil svou vlastní krev, že nic na světě není tak
dobré, jako tato kost.“

Guru Váčaka Kovai, verš 585

 

Podobně, má-li člověk požitek jen z vnějších předmětů, pak zažívá jen málo ze štěstí, které v něm již je. Ale pro svoji nevědomost si myslí, že štěstí pochází od vnějších předmětů a tak se chová jako pes v historce. Stejně jako onen pes žvýká znovu a znovu kost, tak člověk po celý život hledá a shromažďuje vnější objekty. Co je toho výsledkem? Běda! Nesmírné haldy bídy s několika světýlky
radosti mezi nimi – toť vše! Opravdu, to vše je nevědomost, jinak nazývaná mája! Veškerý výzkum a úsilí lidstva od doby kamenné až po moderní atomový věk v nejrůznějších oborech snažení, ať už intelektuálním, vědeckém nebo sociálním, není to vše podobné úsilí psa neúnavně okusovat kost? Neurážejte se tímto prohlášením, které se může zdát být ostré, protože je řečeno bez výhrad, ale je holou pravdou. Řekněte mi, co lidstvo tak dalece učinilo ve jménu pokroku kromě toho, že vylepšilo a nahromadilo vnější objekty k uspokojování pěti smyslů? Všechno výše uvedené úsilí lidstva není založeno na ničem jiném než mylném předpokladu, že štěstí pochází od vnějších předmětů. Je zde nějaký rozdíl mezi psem, který si myslí, že poteče více krve z holé kosti, bude-li ji více ohryzávat, a člověkem, který si myslí, že lidstvo bude úžasně šťastné, když nahromadí více a více vnějších předmětů vylepšením vědeckého a průmyslového pokroku? Určitě ne! Tím, že nezná správnou cestu, jak získat nepřetržité štěstí, zašlo lidstvo již příliš daleko a ještě běží jako o závod dál nesprávným směrem. Není nic špatného na tom, že člověk touží po štěstí. Je to jeho lidské právo. Opravdu je to právo všech žijících bytostí. Štěstí má být dosaženo a nikdy potlačeno! Ale neplahočte se za získáním předmětů světské příjemnosti, které dávají jen mihotavý  záblesk štěstí.

Namiřte všechno své úsilí na získání plného štěstí! Toužením po malých externích předmětech získáte štěstí jen přechodné a omezené. Nebuďte osobou malých tužeb! Staňte se člověkem plných tužeb! Pokud nedosáhnete plnosti štěstí, nevzdávejte se úsilí. Poznejte způsob, jak zažívat ono stálé a nepřerušované štěstí (ánanda), kterým jste vy a které existuje (sat) a září (čit) uvnitř vás jako vaše skutečná přirozenost.

To je nejvyšší cíl (purušártha), cíl, pro který jste se narodili.

 

 

 

 

… na začiatku nového desaťročia – prajem vám – zdravie a požehnanie – to druhé sa stane tiež vaším konaním respektíve nekonaním, tak ako to prvé, zdravie… nech sa vám vyjasní po prečítaní a nech zmeníte to, čo zmeniť môžete, nech spoznáte to, čo zmeniť nemôžete, a nech dobre spoznáte, ako tie dve od seba oddeliť… tam vonku nie je šťastie…. už to pochopte.. nekopte majetky…nakopte v sebe duchovne bohatstvo..to je bohatstvo pre všetky veky. nie iba pre tento krátky život, ktorý trvá takmer tak dlho ako lusknutie prstami…

may the force be with you

 

 

 

*uw

 

zdroj som zabudol :D zažalujte ma !!!

Pridaj komentár

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Google photo

Na komentovanie používate váš Google účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Connecting to %s