Šrí Arunáčala namá


 

Ramana Maháriši učil dvě cesty jako hlavní duchovním cvičení (sádhany) k záchraně lidstva.

Jsou to: 1) Cesta sebezkoumání, tj. poznávání sebe sama (naší skutečné podstaty) dotazováním „kdo jsem já?“ a 2) Cesta sebepodrobení, tj. vzdání se (ega) zcela a úplně Bohu.
První představuje cestu poznání (džňána marga) a druhá cestu oddanosti (bhakti marga). Což
není cílem všech výzkumů, které se ve světě dějí, poznávat svět a Boha, tj., druhou a třetí osobu, nežli poznávat sebe sama – první osobu? Člověk vyvíjí tolik úsilí, aby poznal svět a Boha a stále přitom neví, kdo je ve skutečnosti on sám. Jak to? Říkáme „já jsem člověk“. To však není správné poznání nás
samých, ale jen naší nevědomosti. Pociťujeme, že jsme člověkem, protože zaměňujeme lidské tělo,
naše vlastnictví, za nás, za vlastníka. Oddělení nás samých od našeho vlastnictví (těla) pomocí
dotazování „kdo jsem já?“ a dosažení poznání o vlastníkovi (Já) je nejlepším možným výzkumem
a nejlepším možným poznáním vůbec. Poznání „já jsem tělo“ (kterým je ego) je klamným poznáním
nás samých. Pravé poznání o nás samých je takové, ve kterém poznáváme, že jsme neomezené svrchované Já – Self, átman.
Jaké dobrodiní spočívá v dosažení pravého poznání, v sebepozorování? Jedině když poznáme,
že jsme sami svrchovaným Já, tak můžeme působit k opravdovému dobru všeho stvoření na světě. Jak to? Jenom když v nás vzejde poznání svrchovaného Já, vzejde v nás poznání pravdy, že my sami  jsme skutečností všech žijících stvoření, a jedině tehdy rozkvete v našich srdcích opravdová láska ke všem. Dokud toto sebepoznání nezískáme, dotud postrádáme schopnost milovat všechna stvoření.
Mluvením a propagací na řečništích, slovy „miluj svého bližního, jako sebe samého“ je opravdu
milovat nezačneme. Skutečnou lásku, lásku „ne k jinému“ (ánandža-bhakti), dosáhneme jedině
tehdy, zažijeme-li celý svět a všechny duše v něm jako první osobu, singulár – jednotné číslo. Jedině
takováto seberealizace je základním zdrojem, bez kterého mír, láska a štěstí nemohou na světě
rozkvést. Proto jedinou okamžitou potřebou na světě je sebezkoumání, lék, který zničí zlé ego. Jenom  opravdovýz svrchovaného Já – sebe sama – může dokonale sloužit světu. Pouhá existence
takového džňánina na zemi dostačuje, aby bylo na světě zajištěno duchovní a morální dobro.
Správně pochopené sebepodrobení je odevzdáním ega (ahamkáry) Bohu. Sebepodrobení
a sebezkoumání jsou ve skutečnosti jedno a totéž. Jsou stejné ve výsledku – vyhasnutí ega – i v praxi. Ti, kteří věří v Boha, jdou cestou oddanosti. Jak to? Ježto ve skutečnosti individuální já a svět jsou vlastnictvím Boha, dělat si nárok na tělo jako „já“ a „mé“ představuje velký hřích v podobě krádeže toho, co náleží Bohu. Jestliže je tato připoutanost k tělu odevzdána (přesněji: uvedena do původního stavu) Bohu, pak je dosaženo stavu bez ega. Tento stav bez „já“ a bez „mé“ je stavem svrchovaného Já.

 

 

 

 

 

 

 

*Uw

 

Pridaj komentár

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Google photo

Na komentovanie používate váš Google účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Odhlásiť sa /  Zmeniť )

Connecting to %s